Na tratich o vyšších sklonech, kde tažné a brzdné sily nelze s dostatečnou bezpečností přenášet adhezním stykem kol s kolejnicemi, a zvláště tam, kde je přímé nebezpečí uklouznutí zabrzděných stojicích vozidel (u sklonů okolo 150 o/oo a vyšších), se užívá kolej s ozubnicí. Tažná vozidla a často i vozy pak mají zařízení k přenosu podélných sil z vozidel do ozubnice. Hlavní částí ozubnice je ozubený hřeben, který se ukládá do osy rozchodu a zpravidla vyčnívá nad úroveň temen kolejnic. Je opatřen evolventnim ozubením transformovaným z roztečné kružnice na přímku, takže zuby jsou tvořeny snadno vyrobitelnými lichoběžníky. Podle tvaru ozubnice se odlišuje několik soustav. Společným znakem ozubnicových tratí jsou nejrůznější zařízení proti posunutí železničního svršku po spádu. U malých sklonů je to vyšší štěrkové lože, někdy doplňované příčnými podezdívkami, u vyššfch řádné zakotvení do železničního tělesa zabetonovanými kalejnicemi v roztečích 40 až 50 m, nejstrmější mají celý spodek vyzděný a svršek připevňovaný kotevníni šrouby. Pražce jsou nejčastěji ocelové. Riggenbachova soustava má ozubnici ve tvaru žlabu vytvořeného válcovanými profily
E, mezi nimiž jsou přinýtovány příčky lichoběžníkového průřezu tvoříci zuby. Podélné síly se z ozubnice
do pražců přenášejí nejen šrouby přímo, ale i prostřednictvím úhlovych spojek ozubnice, které se opírají o pražce.
K jejím nejznámějšfm použitím patří dráha na Riggi ve Švýcarsku. Na území ČSSR byla užita v letech 1885 až 1899 na průmyslové dráze v Žakarovcích (rozchod 1000 mm, max. stoupání 110
o/oo a v letech 1896 až 1932 na veřejné dráze Štrba-Štrbské Pleso (rozchod 1000 mm, max, stoupání 127
o/oo. (Kliknutím na výkres se natáhne
jeho verze o šířce 600 pixelů) top Riggenbach Abt Strube Locher Abtova soustava, dnes velmi používaná, se vyznačuje ozubnicí s jedním, dvěma i třemi hřebeny (pak jsou zuby vzájemně posunuty o 1/2, resp. o l/3 roztečné vzdálenosti). Ozubené koleji odpovídají i hnací kola lokomotiv a motorových vozů. Hřebeny se ukládají na stoličky připevněné k pražcům svorníky. K výhodám soustavy patří snadná výměnnost hřebenů, jejich vzájemná pojistná funkce a zvyšená odolnost proti zapadání sněhem.
U nás byla tato soustava užívána na normálním rozchodu již od přelomu století; např. od roku 1896 na průmyslové dráze v Krompachách,
od létech 1902 - 1958 na trati Tanvald - Polubný(Kořenov), od noku 1895 mezi Tisovcem a Pohronskou Polhorou. V novější době byla dosazena na dvě naše trati: v roce 1962
na kořenovskou trať, v roce 1970 na obnovenou trat Štrba-Štrbské Pleso (rozchod 1000 mm, max. stoupání 150
o/oo). Na kořenovské trati si nasazení lokomotivy řady T 426.0 vyžádalo dodatečně zvětšení šířky hřebene z 28 mm na 44
mm. top Riggenbach Abt Strube Locher Strubeova soustava se vyznačuje vytvořením hřebene
z Vignolovy kolejnice se zvláště zvětšenou hlavou, do níž je vyřezáno
ozubení. K výhodám soustavy patří zejména shodné upínání ozubené i
pojížděné kolejnice k pražcům a dále možnost bezpečně sevřít hlavu
ozubené kolejnice kleštovou brzdou. K nejznáméjším užitím patří dráha
na Jungfrau ve Švýcarsku. top Riggenbach Abt Strube Locher Locherova soustava byla vytvořena pro největší sklony, u nichž svisle orientovaným hřebenům hrozí
vyklesnutí ozubených kol. Má dvojitý hřeben položený na plocho, také ozubená kola mají osy kolmé na rovinu koleje. top Riggenbach Abt Strube Locher
|