Niklaus Riggenbach (1817 - 1899) si nechal kolem
roku 1863 patentovat ozubnicovou dráhu se zdvojeným ozubeným kolem i s hnacími
hnacími adhesními nápravami. Mezi nejznámější dráhy s použitím Riggenbachovy
ozubnice patří Vitznau - Rigi (dokončena 1872), Arth - Rigi (dokončena 1875), ale také ozubnicová dráha kolem Panamského průplavu, kde elektrické ozubnicové
lokomotivy pomáhají pohybu lodí v průplavu. Dráha o délce 29 km překonává
stoupání až 500 promile. Rovněž tak dráha Štrba - Štrbské pleso po dokončení v
roce 1872 byla opatřena Riggenbachovou ozubnicí. Při nové výstavbě dráhy v roce
1970 bylo již použito ozubnice Abtovy.
Roman Abt (nar. 1850) - Riggenbachův žák - si
roku 1882 nechal patentovat novou konstrukci ozubnice. Tvoří ji dva (vyjímečně tři)
hřebeny s vyříznutými zuby, vzájemně posunutými. Umožňuje přenos větších sil,
plynulejší pohyb hnacího vozidla a je levnější.
Důležitým vynálezem byla konstrukce ozubnicových
výhybek. Jsou nezbytné na drahách, které jsou po celé délce vybavené
ozubnicí. Na drahách se smíšeným provozem adhezním a ozubnicovým zase usnadňují
provoz.
Nájezd na ozubnici se děje za snížené rychlosti (cca 5km/hod) a za zvýšené
pozornosti obsluhy. Časté střídání adhezních a ozubnicových úseků zpomaluje
provoz a klade zvýšené nároky na strojvedoucího. Pro snažší nájezd je začátek
ozubnice v délce cca 1,2 m svisle odpružený. |
|
|
U Abtova systému lze s výhodou využít faktu, že do ozubnice
zabírají současně dvě ozubená kola vedle sebe. Krátké úseky lze dokonce vybavit
pouze jedním hřebenem. Tak se nemusí přerušovat kolej křížící ozubnici.
Na obrázku vidíme červeně označený hřeben, do kterého zabírá pravé
ozubené kolo hnacího vozidla. Když se dostane dostatečně blízko ke koleji
křížící ozubnici, začne zabírat levé ozubené kolo do zeleně
označeného hřebenu. Kolej, křížící ozubnici ozubeným kolům nepřekáží,
protože je umístěna o cca 11cm níže.
Pokus o simulaci celého postupu naleznete na tomto hyperlinku
(Klikněte na obrázek vlevo k prohlédnutí obrázku v plné velikosti.) |
Výše uvedený zjednodušený systém lze použít pouze na vedlejších kolejích,
nebo na menších sklonech. Pokud bylo nutné vybudovat výhybku na velkém sklonu se
silným provozem, použila se výhybka, kde dochází k přesunu dílů tak, že Abtův
dvojitý hřeben i koleje pro daný směr pokračují bez přerušení. Taková
výhybka je tedy již slušnou strojovnou. Obrázky Abtových ozubnicových výhybek byly
pořízeny v létě 1998 ve stanici Queralbs
ve španělských Pyrenejích. (Předchozí link vede na stránku zubačky
ve Vall de Núria, kliknutím na obrázek vpravo získáte jeho plnou velikost.) |
|
|
Abtovy výhybky se vyskytovaly i na naší, kořenovské zubačce. Zhlaví stanice
Dolný Polubný ve fotografii z knihy Petra Kroči: Železniční návěsti/1. Historie
a vývoj návěstí, kapitola Návěstní předpisy v minulosti/Československo 1955.
Zdá se, že obě výhybky na kořenovském zhlaví byly jednoduššího provedení. |
Pokud je mi známo, vyskytovaly se v Dolním Polubném 3 Abtovy výhybky: Dvě na
dopravních kolejích, jedna do vlečkového areálu. Na obrázku pana R. Frimla [20] z
roku 1988 je vidět výhybku do vlečkového areálu a je vidět, že je to jednodušší
provedení.
T426.003 a T466.3010 při manipulaci s mimořádným rychlíkem
Kořenov Praha 26.6.1988 |
|
Máte někdo
přesnější informaci? Zde link s
e-mailem!
|
Ano, má.
Fotky mi zaslal pan J.Hovorka nejml., fotky pořídil pan J.Hovorka ml.
Zde výhybka do vlečkového areálu. |
|
Výhybka, tak špatně viditelná na snímku z publikace železniční
návěsti a lépe na snímku pana R.Frimla.
Foto J.Hovorka ml. |
|
A konečně výhybka na kořenovském zhlaví stanice Dolní
Polubný. Jak je vidno, všechny výhybky byly jednoduchého
provedení s jednou ozubnicí.
Dále je vidno mechanizmus, který přitahuje a oddaluje ozubnicový hřeben
od koleje, která se nepojíždí. Datace fotek, želbohu, chybí.
Foto J.Hovorka ml. |
|
Abtovy výhybky kořenovské zubačky byly v roce 1996 sešrotovány [20]. Ze stanice
je zastávka, zbyla pouze jedna dopravní kolej, výhybka k vlečce byla nahrazená
adhezní a začátek ozubnice byl posunutý za kořenovské zhlaví, několik metrů před
začátek 57 promilového stoupání (ke sklonovníku). (foto S.K.) |
|