Noční příhoda

Trampové se nikdy netěšili zrovna náklonnosti příslušníků VB a jejich nejrůznějších pomocníků. Bylo to dříve a je to, bohužel, i dnes. Ovšem i přes toto všechno se nechaly, při těchto vzájemných střetech, zažít humorné příhody. Jako třeba následující příběh ...

"No a je to v tahu! Poslední vlak do Návarova nám právě ujel! Já bych do toho praštil!" zaklel jeden ze skupiny trampů stojící v houstnoucí tmě na peronu nádraží v Železném Brodě. "Co budeme dělat?" zeptal se druhý tramp ze skupinky a v kapse začal lovit krabičku s cigaretami. "No na Návarov je to pěkná štreka, v téhle tmě se to ujít nedá, to bychom na kemp dorazili někdy ráno. Když nám teď "půlnočka" ujela, tak navrhuji se vyspat tady, v čekárně nádraží a ráno jet prvním vlakem." pronesl návrh další trampíř z houfu smutných kamarádů. A protože nikoho nic lepšího nenapadlo, začali se pomalu všichni přemísťovat do čekárny ve staré nádražní budově.

Místnost čekárny moc útulná nebyla. Podlaha viděla vodu někdy naposledy před "sto lety" a celé vybavení tvořilo několik židlí a otlučených stolů. U stropu svítila zaprášená žárovka, která se marně pokoušela "zvítězit" nad šerem, které tu vládlo. Přesto se zde skupinka trampů zabydlela, protože i přes všechny zápory byl nocleh v čekárně mnohem přijatelnější, než noc na studeném peróně.

"Ty si hoď celtu sem, ty tam a já si lehnu tady." začalo organizování spaní. Celty opustily usárny a telata a za chvíli se na nich ocitly spacáky. "A teď zhasnout a spát." "Teda pánové, to je komfort, já si připadám jako v Interhotelu." "V Interhotelu možná, ale tak v jeho kotelně." "Hergot, zavřete už ty pusy a spěte!"

Konečně utichl poslední vtip a tichem čekárny se začalo ozývat spokojené oddychování spáčů. Vzduch v místnosti se přítomností nocležníků zadýchal a v čekárně začalo být příjemně teploučko. Teploučko a smrádek, neboť sundané ponožky a zuté kanady "dělaly své".

Nádraží bylo tiché. Ve tmě stály na kolejích opuštěné nákladní vagóny a čekaly na svoji další cestu. Jen zelené světlo semaforu a bílomodré označení výhybek rušilo temnotu noci. Náhle klid přerušil zvuk motoru, kvílení brzd a tlumený hovor. Na opuštěném peróně se objevila skupinka v uniformách, v jejímž čele šel "veledůležitě" muž v civilu s páskou PS-VB na rukávě. A už se hnali k čekárně.

"A koho to tu máme?" hulákal pomocník, když v doprovodu několika příslušníků VB rozrazil dveře čekárny a rozsvítil. "Páni trampové si z toho tu dělaj noclehárnu, že ? Tak občanské průkazy bych prosil!" Parta kluků z Návarova se začala těžce probouzet, vytržená ze svého spánku. Chvíli trvalo než pochopili co se děje. A pomocník ve svém komentáři uštěpačně pokračoval dál:"No, vás tu je! Tak, kde jsou ty občanky?" A nakonec dodal: "Tady je vzduch, že by se nechal krájet!" A právě v tom okamžiku se začal probouzet v rohu, v koutě, zabalený v dekách, jeden z trampů, který pomocníkovi okamžitě odpověděl: "Tak si ukroj a vypadni!" Pomocník, zaskočen touto odpovědí, něco zamumlal o pokutě, rychle zkontroloval občanské průkazy a skutečně se svým doprovodem zmizel.

A to byl konec této příhody, kterou si pro dobrou náladu u táboráků vyprávějí kamarádi z Návarova a "Horního srubu". Snad pobavila i Vás.

Na základě vyprávění kamaráda Bundila z "Horního srubu" zpracoval Martin Šíla
říjen 1995