Z mrtvých vstání

Za nějaký čas po oné tragické události jsem si začal uvědomovat, že s "Edovým mostem" není opravdu "něco v pořádku". Jako kamínky do mozaiky začali přibývat podivné události a příběhy spojené s tímto neštěstím. Prvním z nich bylo vyprávění bratra Fifka o jeho zázračném zachránění onoho srpnového dne ...

V pátek ráno, toho osudného dne, jsem vyrazil na Starou Vodu, abych zde načerpal ve svém důchodovém věku další elán do života. Doma ženě jsem řekl, že přijedu v neděli večer. Štěstí mi celkem přálo, při příjezdu do Turnova jsem náhodou zastihl zpožděný vlak, který mne dopravil do Železného Brodu. Zde přestupuji směrem na Tanvald a vystupuji hned další stanici, na Spálově. Mám totiž rád, narozdíl od mnohých, cestu po pražcích podél řeky Kamenice a proto vždy, když jedu sám, vystupuji na Spálově. A tak šlapu po kolejích směrem k chatě a při přechodu mostu mi vůbec nepřišlo na mysl, že za dvě hodiny zde dojde k tragickému neštěstí. Dorážím na chatu, zabydluji se a vařím si lečo k obědu. Při jeho konzumaci nevěnuji pozornost projíždějícímu nákladnímu vlaku, vždyť ten jsem zde už viděl tolikrát. Najednou mě při jídle vyruší silná rána a po ní dým nad lesem. Ovšem abych se přiznal, nijak jsem na toto nereagoval.

Teprve až okolo třetí hodiny mi to nedalo a vyrazil jsem k mostu. Zde jsem uviděl tu spoušť. Poprvé jsem si uvědomil, že existuje nějaký osud, ve kterém je psáno co se s člověkem stane. Co chybělo abych v tom osobním vláčku ze Železného Brodu seděl taky?

Z tohoto šoku jsem se vzpamatoval až večer a při ohníčku u chaty děkuji Bohu, že mne ochránil.

Přišla neděle, den, který jsem měl odjet domů. Jelikož se mi na chatě líbilo, počasí bylo hezké, rozhodl jsem se, že se vrátím až v úterý. Ale vůbec mne nenapadla jedna věc a to ta, že rádio a televize budou o tomto neštěstí referovat a když se nevrátím tak, jak jsem nahlásil, bude z toho u nás doma veliký poprask, jelikož za normálních okolností bych oním vlakem jel. A taky byl. Když jsem v neděli nedorazil, zalarmovala žena záchranou výpravu a protože nevěděla přesně kde chata stojí, pátrala v Semilech a v Turnově na policii a v nemocnicích, zda nejsem v seznamu obětí oné nehody. Zde jí však nepomohli, jelikož mnohé oběti ještě nestačili identifikovat a tak chudák nebožák moje žena trávila ubíhající čas velikým hořekováním a očekáváním telegramu o tom, že jsem také zahynul. To víte, že se to okamžitě rozneslo, v Líbeznicích jsem byl již téměř považován za mrtvého.

Tohle všechno jsem ovšem v nejmenším netušil, když jsem v úterý odjížděl domů. Přijedu do Líbeznic a všichni na mne vyjeveně koukají. Ovšem největší šok mne čekal doma. Otevřu dveře a jak mě spatří moje žena, tak od radosti že žiji, na místě omdlí.

A co z tohoto mého vypravování plyne? Musel jsem slíbit, že jako skaut budu vždy dodržovat první bod skautského zákona a když něco prohlásím, tak to vždy dodržet. A Vy to prosím dělejte také, nebo se Vám může přihodit jako mne, "vstát z mrtvých".

Miroslav Jelínek - Fifek
prosinec 1993